Jak jsem se (už zase) rozhodla, že zhubnu

24. dubna 2015 v 21:47 | justbecreative |  Deníček blogerky (aneb Just a její sáhodlouhé kecy)
Jaro nutí lidi blbnout a pro Just (to bude teď jakože moje přezdívka, ano?) to platí několikanásobně. Vždycky, když začne svítit sluníčko, se do mě navalí nová energie a optimismus a všechno jde hned samo. Jen na úklid pokoje se to - bohužel - nevztahuje, pořádek ve věcech si prostě nejsem schopná udělat ani na jaře.

Ve čtvrtek jsem si tak různě zkoušela věci a padly mi do oka jedny bikiny. Jenomže moje postava a bikiny se moc nemusí. Je to jednoduchý jako facka. Prosinec - Vánoce - tuny cukroví - vánočka. Narozeninová sezóna v naší rodině - dortíky a čokoládky. Škola - Malá Strana - Újezd - Angelato. Duben - Velikonoce - mazanec - beránek. Pokušení bylo prostě moc velké. Navíc když je venku deset stupňů Celsia, hnusně a zataženo, tak se nikomu moc nechce ládovat se ovocem, které moc nezahřeje, a radši sáhne po čokoládě. Proto jsem na sebe v té kabince v HM zamyšleně koukala a došlo mi, že s těmi špeky na břiše a tlustými stehny už to takhle dál nepůjde. To bylo ve čtvrtek 22. dubna.
(Ne, ty špeky nejsou imaginární. Nadváhu sice možná nemám, ale hubená taky nejsem a v plavkách vážně vypadám jako hroch. Pro skeptiky ještě jednou. N-e-v-y-m-ý-š-l-í-m s-i. A neříkám to proto, že chci, aby se se mnou někdo hádal, že mám pěknou postavu. Je to můj vlastní, zcela objektivní pohled na věc.)

Nicméně ve čtvrtek jsem pořád ještě nebyla rozhodnutá. Přišlo to dneska (23. 4), když jsem k obědu sežrala točenou zmrzlinu a tři osminy pizzy. Pak jsem dorazila domů a rozhodla jsem se. Zazpívala jsem si pár písniček, protože miluju karaoke a jsem v tom dle mého skromného názoru docela dobrá, a když můj žaludek schroupal tu pizzu a nehrozilo, že se zase vrátí, až udělám tři dřepy, začala jsem s cvičením. Mám v plánu cvičit, když budu sama doma, protože nechci, aby na mě někdo koukal, jak funím na podložce a nezvládám udělat deset kliků. Moje fyzička je mizerná a nikdy předtím jsem necvičila, takže na to jdu ze začátku trochu pomaleji a až postupně se propracuju k něčemu složitějšímu a delšímu. Mám svoje limity a respektuju je.

Vedle mrazáku je dalším geniálním vynálezem taneční podložka. Určitě to znáte. Je to takový ten kobereček, na kterém je 8 šipek a vy na něm skáčete a potíte se a tancujete a u toho vlastně cvičíte. Skákala jsem a potila se a tancovala asi dvacet minut a doplnila jsem to krátkým cvičením, které jsem našla někde na internetu. Budu to pravidelně opakovat a do blízké budoucnosti mám v plánu začít chodit běhat. Teď sedím u počítače, píšu a cpu se. Ale ne čokoládou, kdepak. Ani bonbóny. Vlašskými oříšky, ať žije zdravé mlsání, hip hip hurá.

Mám v plánu v tomhle pokračovat a jenom dvě věci si neodpustím.
a) Normální stravovací režim. Trochu zdravější jídla, místo jogurtu se slazeným čokoládovým müsli a mléčného řezu si dám jabko nebo hrušku, ale rozhodně nebudu vymýlet žádné diety.
b) Slazený čaj a ráno hrnek kakaa. Je to kalorické, je to nezdravé, je v tom spousta zlého a ošklivého cukru a tuku a bůhvíčeho dalšího, ale já se Granka nevzdám. A jediný neslazený čaj, který mi chutná, je černý, ale ten zase nemůžu pít večer, oněvadž na mě má kofein vážně velký vliv a já bych potom nespala. Takže ne, ne, ne a ne. Kakao a zelený čaj s cukrem mi nikdo, povídám NIKDO, nevezme. To už si to radši odcvičím.

Tenhle článek byl první z takových osobnějších zápisků. O průběhu svého hubnutí a cvičení vás budu informovat, protože potřebuju motivaci a nic nefunguje tak dobře, jako když začneš a někomu to řekneš, protože pak by vypadalo trapně, že už to neděláš. A ještě něco mě motivuje. Endorfiny, endorfiny, endorfiny. Ne u posilování, to se se zaťatými zuby snažím udělat ten klik, co patří k tomu angličáku, nezačít brečet a nadávat a a nerozmáznout se při tom všem o zem. U toho trsání na podložce je to ale něco jiného. Nebo u běhání. Nebo u jakýchkoliv jiných dynamických cvičení. Ta mě prostě baví a když už nějakou dobu poskakuju, tak se milé zlaté endorfiny vyplaví a já zjistím, že mám vlastně nakonec dobrou náladu a dokonce dostanu chuť si ještě jednou nějaké to posilování zkusit, že to třeba teď půjde líp... (Mimochodem nejde. Zaťaté zuby a chuť brečet. A vize hezkého bříška do těch bikin, co se mi tak líbily.)

Pálení špeků zdar! Pokud máte připomínky, ať už k mému stylu hubnutí nebo samotnému článku, napište je do komentářů. Pokud pro mě máte tipy, jak tohle všechno ještě vylepšit, sem s nimi, chci je, vyvážím vám je imaginárním blogerským zlatem. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama